Onkologie - spezialisierte Tumortherapie

Techniky regionální chemoterapie

U regionální chemoterapie se především rozlišují různé typy aplikace, totiž:

• Intrakavitární aplikace
• Intraarteriální aplikace
• Perfůzní techniky

Přimá intratumorální aplikace je sice v podstatě možná, a to zejména u povrchových a lehce dostupných nádorů, ale v důsledku nehomogenního rozdělení cytostatika ve tkáni je jen málo účinná. Solidní nádory obsahují stavební síť z vazivové tkáně, a tak dochází vlivem nepravidelnosti v rozděleni intratumorálního tlaku k nepravidelnostem v koncentraci léku a tím jen k částečnému efektu při lokální aplikaci.
Z tohoto důvodu byly vyvinuty výše zmíněné aplikační formy.

Intrakavitárni aplikace

Pod tímto názvem se rozumí aplikace léku do preformovaného dutého prostoru, jako např. do dutiny břišní (intraperitoneálně), do dutiny hrudní (intrapleurálně), do osrdečníku (intraperikardiálně). Při takovém způsobu podání do příslušné dutiny dosahuje lokální koncentrace cytostatika 1000x vyšší hodnoty než při celotělové systémové chemoterapii. Při tom je třeba zohlednit některé klíčové body.

• Chemoterapeutika prostupují jen do hloubky 3 mm – což odpovídá zhruba 15-ti buněčným vrstvám – z přislušného povrchu. Po dosažení kapiláry nebo lymfatické cévy se lék dostává do cévního systému a je odtransportován.
  
  
• Ne ve všech dutinách těla je možné rovnoměrné rozprostření léku docílit. To je zaviněno buď projizvením a srůsty po předchozích operacích nebo díky prodělaným infekčním procesům.
  
  
• Cytostatika mají také poměrne velký toxický potenciál. Tento efekt vede při velkých lokálních koncentracích k zánětlivým procesům,  např. po intrakavitární aplikaci docházi k toxické pleuritídě nebo peritonitídě.
  
  

Při vědomí všech možných problémů je ke snížení počtu komplikací a nežádoucích účinků  potřeba velké množství zkušeností.

Intraarteriální aplikace

Pri intraarteriálním podání jsou chemoterapeutika infundována přívodnou tepnou krevním proudem do postiženeho orgánu nebo regionu. Přitom výhoda této aplikačníi formy je závislá na krevním proudu v tepně (čím menší, tím lépe), na velikosti extrakce v infundfované tkáni (čím větší, tím lépe) a na celkové eliminaci látky v játrech a ledvinách (čím rychleji, tím lépe).

Rozeznávaji se tři formy provedení intraarteriální aplikace.

• Přimá punkce artérie
• Angiografická katetrizace
• Implantace stálého katétru

Zatímco přimá punkce artérie přislušnou jehlou přichází v úvahu jenom vzácně a jen u relativně dobře přístupných tepen (krční tepna), je angiografické katetrizování nejčastěji použivaný výkon. Při něm je většinou buď v třísle nebo v podpažní jamce přislušná artérie punktována.  Zkrz kanylu je nejprve zaveden vodič a po odstranění kanyly se zavádí po vodici speciální katétr. Jeho špice je tak konstruována, že umožňuje zavedení do rozličných tepen (Seldingerova technika). Toto je seznam možnych artérií, které jsou při intraarteriální chemoterapii nejčastěji kanylovány.

Intraarteriální chemoterapie je možno aplikovat následujícími tepnami:

• A. carotis interna / externa
• A. lingualis
• A. thyroidea
• A. subclavia
• A. thoracica interna
• A. thoracica lateralis
• A. axillaris
• A. brachialis
• A. bronchialis
• Aorta thoracalis / abdominalis
• Aa. Intercostalis
• Truncus coeliacus
• A. hepatica comm. / propria
• A. lienalis
• A. gastrica / gastroduodenalis
• A. mesenterica superior / inferior
• A. iliaca communis / externa / interna
• A. femoralis communis / superfizialis / profunda
• A. poplitea

Implantace atreriálních katétrů

Aby se dosáhlo maximálního efektu, musí být regionální chemoterapie opakovaně podávána a tedy musí být přislušná artérie kvůli zavedení angiokatétru opakovaně punktována. Abychom se vyhnuli tomuto negativnímu dopadu, byly v posledních třech desetiletích vyvinuty speciální katétrové systémy, které mohou byt implantovány a zavedeny do určitých tepen. Ostatně je k tomu zapotřebí malá operace. Nejrozšířenější je operační zavedení permanentního katétru do jaterní tepny.

Výhodou těchto systémů je to, že se pacient také během terapie může volně pohybovat a celkově není jeho volnost pohybu nikterak omezovaná. Nevýhodou je nutnost operace a s tím spojené riziko a také možná dislokace katétru ze krevního řečiště. Podkladem tohoto nežádoucího efektu je možné prořezání a změna polohy katétru jako cizího tělesa, způsobené stálou pulzací artérie. V jistých situacích, jako např. přítomnost více jaterních tepen, je ale operační implantace katétru nezbytná.

Translation : MuDr Hahn Michal

Seitenanfang